O prstu ukazujícím na Měsíc, divoké růži Venušině a jak se vyrábí počátek.

Když se právě teď, při psaní těchto řádků, rozhlédnu po dění na obloze, stále je výrazně přítomný dotek Venuše se Sluncem, který před nedávnem proběhl. Obě tělesa se od sebe sice už vzdalují a Venuše zvolna směřuje k první ranní viditelnosti – tedy k období, kdy začne být pozorovatelná jako Jitřenka na ranním obzoru, před východem Slunce. Obě tělesa jsou ještě stále ve stejném znamení Lva (tropický zodiak).

Cyklus jejich konjunkcí podněcuje lidskou představivost od té doby, kdy pozorovatelé poprvé zaznamenali pěticípou hvězdu, kterou vytváří jejich časová posloupnost – zakreslená do našich hvězdných map. Protože jde o Venuši a s ní spojenou symboliku, objevuje se záhy pro tato místa na obloze i obraz pěti okvětních listů divoké růže.

„Venušina růže“ (pěticípá hvězda), představuje pět bodů kterými Venuše projde dvakrát po sobě tak, že prostřídá v každém z nich vždy obě varianty konjunkce se Sluncem – dolní konjunkci (analogie novoluní) a horní konjunkce (analogii úplňku). „Pět proti pěti“. Tento cyklus – a tedy návrat stejného typu konjunkce do stejného znamení trvá osm let – což je základní Venušinská „dlouhá“ perioda.



Venušin cyklus patří k těm, které je někdy obtížnější si představit v jejich reálném průběhu. To je podobné u obou cyklů „vnitřních“ planet – Merkuru i Venuše – tedy těch, které se nacházejí ve sluneční soustavě mezi Zemí a Sluncem. Přes to, že v reálu obíhají po svých drahách stejně, jako planety ostatní, z našeho pohledu se nikdy nevzdalují od Slunce více než jedno, resp. dvě znamení a v určitých cyklech pak vytvářejí se Sluncem konjunkce (v některých případech i vizuální přechod přes Sluneční disk). Fáze cyklu – jejich „dech“ má tedy, pro pozemského pozorovatele, odlišnou podobu, než cykly tzv.“vnějších“ planet (počínaje Marsem). V astrologické rovině se interpretují jako planety „osobní“ a v novějších směrech také „vnitřní“.


Už starověk pracoval s heliakální symbolikou průchodu planety „srdcem Slunce“, jako s obrazem proměny, konce a počátku, smrti a znovuzrození. Ten bývá v případě Venuše někdy popisován symbolikou sumerského mýtu o sestupu Inanny do podsvětí. Stejný proces a jeho fáze byl ale sledován i u ostatních planet vždy, když se z našeho pohledu přiblížily Slunci. O tomto ději je k dispozici poměrně dost zdrojů a i v rámci tohoto blogu by to bylo na samostatný článek. Venušin cyklus má ale zároveň i další rozměry a je proto dobrým příkladem pro obecnější ukázku práce s těmito úrovněmi dění v současné astrologii.


Letošní retrográdní období proměny Venuše – „sestupu do podsvětí“ – „průchodu Srdcem Slunce“. Ve stejném znamení zodiaku se odehrávalo naposledy před osmi lety ( „První viditelnost je orientační údaj, realita každého skutečného obzoru je pak různá, podle místních podmínek“ ).



Astrologie zaměřená na cykly rozlišuje jejich dva základní typy: Siderický(resp.Tropický) a Synodický. Nověji: „cyklus pozic“ a „cyklus vztahů“ (toto obsáhle rozříkává Dane Rudhyar, zejména v knize „Lunační cyklus“, která je velmi dobrým úvodem do tématu).


První z nich – cyklus pozic – je sledování cyklu jednoho prvku vůči jeho nativní pozici (postavení např. planety ve výchozím horoskopu – narození, nebo jiného počátku).

Klasickým příkladem může být cyklus Saturnu a jeho návraty/tzv.“revoluce“. Podobně pak třeba každoroční cyklus nativního Slunce (kdy o narozeninách počítáme „solární horoskop“ pro další rok).
Takový cyklus můžeme dále dělit vhodnou řadou aspektů a na tomto klíči tak pracovat s posloupností kratších období/fází. U cyklu pozic navrhuje Rudhyar používat aspekty 12 harmonické, tedy dělení celého cyklu (360.st zodiaku) po 30 stupních (v řadě případů ale můžeme zvolit „hrubší filtr“, např rozdělit celé období jen rozběžnou kvadraturou, opozicí, doběžnou kvadraturou a pak už opět k následné konjunkci).

„Cyklus vztahů“ je sledování dvou prvků, které se oba pohybují a vytvářejí při tom posloupnost aspektů vúči sobě navzájem. Základním schématem pro tento typ cyklu je Lunační cyklus – tedy cyklus Slunce a Luny, dorůstání a ubývání Měsíce. Příběh, který je zároveň od nepaměti na nočním nebi tím nejpozorovatelnějším. Obě „světla“ – Slunce a Luna mají navíc v řadě tradic velmi speciální místo mezi ostatními prvky (obvykle ještě s „vycházejícím znamením“, resp. Ascendentem – prvkem, spojeným s místním horizontem. Tato trojice prvků je v současné astrologické terminologii známa jako „Big Three“). Pro cyklus vztahů navrhuje Rudhyar použití 8 harmonické a tedy jeho dělení na osm fází (viz. „lunační osminy“).

Jak už jsem zmínil, geometrie vztahů mezi Sluncem a Merkurem s Venuší je ze zemského pohledu jiná, než u ostatních cyklů. Přes to se obecné základní charakteristiky přenášejí i do nich. Používáme tedy analogii novoluní – počátku cyklu, pro tzv. „dolní“ konjunkci Slunce a Venuše. První elongaci po ní (největší úhlová vzdálenost od Slunce v daném cyklu), jako analogii rozběžné kvadratury. „Horní“ konjunkci jako analogii úplňku a tedy kulminace cyklu, druhou elongaci analogicky doběžné kvadratuře a celý cyklus z tohoto pohledu končí další „dolní“ konjunkcí – novem (na zobrazených výpočtech z Astro-seek.com je dolní, počáteční konjunkce označována jako „new“ a horní/kulminační jako „full“).

To je zároveň i základní využití tzv. heliakálních fází – v tomto případě Venuše. Opět najdete různé druhy jeho použití, od starověku po dnešní astrologické směry.


Obrázek je počítán z pozice času vzniku článku, tedy oním „prstem ukazujícím počátek“ je zde dolní konjunkce Slunce a Venuše v srpnu 2023. Červené rámečky jsou opakující se trojsekvence ve stejných znameních, umožňující retrospekci „jak a kdy to bylo před osmi lety“. Žluté rámečky jsou, vůči tomuto počátku sekvence „inverzní“, tedy analogie „úplňků“, kulminace osmiletých období.


Možná jste zvyklí pracovat u horoskopů narození s novoluním před narozením a novoluním po narození. I tyto okamžiky se sledují už od starověku, stejně jako v novějších školách. V různých tradicích a kulturách mají pak opět různé kontexty a rozsah použití .

Pokud jste tedy na tuto optiku zvyklí, můžete stejným způsobem uchopit i zmíněnou základní posloupnost konjunkcí Slunce a Venuše, tedy:

  • Najít pro konkrétní horoskop/radix, konjunkci „před narozením“ a po něm.
  • Můžete sledovat a intepretovat jejich pozice v radixu.
  • Můžete samozřejmě porovnat i celé horoskopy (nativitu a tranzit)
  • Pokud s vámi mluví Sabiánské symboly, můžete i je přizvat k posezení.
  • a také sledovat promítnutí konjunkce po narození do sekundární direkce (i pak další cestu Venuše – změny retrogradity, čas první viditelnosti, elongaci, největší jasnost atd., pokud se právě do direkcí promítají).

To jsou východiska i pro všechny další návazné techniky. Interpretace nativní Venuše, včetně kontextu jejího krátkého cyklu.


Teď je dobré zmínit, že symbolika Venuše se netýká jen obvyklých „vnějších“ charakteristik Klasicky například:

Pokud jde o Venuši, její povaha je chladná a vlhká, flegmatická, umírněná, dobrodějná. Označuje ženy, matku, mladší sestry, čistotu, oblečení, ozdoby, zlato a stříbro, laskavost k blízkým přátelům, domýšlivost, marnivost, povýšenost, vychloubání, lásku k bohatství a zábavě, smích, ozdoby, radost, rozkoš, tanec, hru na lesní rohy, drnkaní na struny oudu, svatby, parfémy a voňavé věci, jemnost při skládání melodií, hraní vrhcábů a šachu, zahálku, zdrženlivost, zacházení příliš daleko v tom, co je špatné, žertování, zaměstnávání se muži a dětmi ve smilstvu a každé mužské nebo ženské smilstvo, zpěváky a zpěvačky nebo hráče na různé nástroje a mnoho přísah a lhaní, víno, med, pití sladkých opojných nápojů, sex různými způsoby, pohlavní styk a lesbismus.

A naznačuje lásku k dětem a lásku k lidem a projevy lásky k nim, klid ke každému (mírnost), toleranci, štědrost, laskavost, svobodu, dobrý charakter, krásu a pohlednost, přízeň, přijetí, jas, nádheru, příjemnou řeč, ženství, flirt, vášeň, výsměch, přání dobrého zdraví, sílu těla, ale slabost duše, baculatost těla, hojnost touhy po všem, radost ze všeho, kladení požadavků na všechno a dychtění po tom .


A naznačuje různé typy čistých obdivuhodných řemesel a prací, navlékání girland a jejich zdobení, nošení korunek, barviv a barvířů, šití, domy uctívání, ctnosti, dodržování náboženství, vykonávání pobožností, spravedlnost, férovost, váhy a měření, lásku k trhům a pobývání na nich, podnikání a prodej voňavých věcí.“

/ Abú Ma’šar /

Nebo:

Venuše je prazdrojem krásy a lásky, vtiskuje do světa všechny vlastnosti, jimiž bytosti milují a obdivují život. Metafysicky symbolisuje podstatu a estetický řád.
Astrologicky symbolisuje veselí, radost, družnost, ženské mládí se vší svůdností a nebezpečím, milostný vztah.V horoskopu značí půvab života, milenku, krásu, estetické zájmy, umění.“

/ Jan Kefer /


Venušinská tématika je ve své esenci spojena s individuálním prožitkem a vnímáním hodnot – tedy toho, po čem skutečně toužíme, co nás přitahuje a je pro nás podstatné (zrcadlově tím pádem také co nás nepřitahuje, odpuzuje, „fujeto!“ atd. atp.).

Toto prožitkové rozlišení je základní Venušina kvalita (viz. mj. Gendlinův: „pociťovaný smysl“ z Focusingu). Výše vypsané signatury jsou jejím opisem, nebo spíše možnými aplikacemi. Pro každého člověka jsou ale takové hodnoty jiné a v tom je klíč i ke skutečně hlubšímu dotýkání se Venušina cyklu.

A ještě další Venušin rozměr – beze vší ezoteriky, prosímpěkně! – tedy:

Na transpersonální úrovni lze Venuši interpretovat jako schopnost dodat individuální podobnu duchovním ideálům, jež prosákly do pole vědomí ať už skrze zklidněnou a ztišenou mysl, nebo skrze duši, která funguje jako cesta, po níž sestupují „galaktické“ síly. „


„Venuše je archetypální formou individuality. Může se nám zdát, že tato forma by měla být při transpersonální cestě překonána, avšak ve skutečnosti není nutné, aby byla překonána individuální forma jako taková, nýbrž osobní náchylnost k jejímu zvěčnění ve smyslu izolované a údajně soběstačné entity“.

/ Dane Rudhyar – Astrologie transformace /

Venušin prožitek hodnoty a smyslu, jakkoli osobní, magnetický a toužebný, dokáže mít různou míru „průhlednosti“, tedy vnímání svého místa v širším Celku, aniž by tím degradoval sám sebe. V té podobě je pak dost možná nejednou odpovědí na honičku, kterou naše současná civilizace s Životem má…

Při sledování Venušiných proměn tedy nejde jen o to, nacházet korespondence např. se vztahy, zabezpečením, manželstvím apod. (které samozřejmě v těchto cyklech často skutečně najdeme), ale hlavně o vývoj prožitku a vědomí svých skutečných, aktuálních hodnot.

  • Čemu ( a komu ) teď dáváme čas a energii?
  • Jak se nám daří tyto prožívané potřeby naplňovat, nebo jak nás naopak frustruje jejich deficit.
  • a jak jsou/jak mohou být souladné s širším prostředím jehož jsme právě součástí?

Cyklus nám dává časové rámce – kapitoly příběhu – kterými se na tuto oblast svého života můžete lépe podívat (v horoskopech umělců často dobře dokresluje přechody mezi různými obdobími a druhy tvorby, pokud byly skutečně srdeční záležitostí).
To je také důvod, proč je v praxi mnohem jednodušší uchopit tento cyklus na vlastních datech – ve vztahu k vlastní životní cestě – nebo na horoskopech důvěrně blízkých lidí. Prožitkovou část totiž z „ukázkových“ horoskopů slavných lidí obvykle jen tušíme a snadno si do ní promítáme své vidění víc, než zdrávo.
Sami k sobě máme v tomto ohledu daleko nejvíc dat, jakkoli samozřejmě i tady vstupuje do hry filtr pozornosti a jeho slepá místa. To je ale právě něco, co nám astrologická mapa může pomoci doplnit – všimnout si přehlížených části sebe sama, jejich potřeb, i kontextu s tím, jakými událostmi zrovna procházíme.


Když tedy máme sami pro sebe základní obraz o „své“ Venuši a rámci jejích nejbližších konjunkcí v čase narození, můžeme zkusit nahlédnout do obrazu většího celku.

Stejný typ konjunkce („new“ nebo „full“) se ve stejném znamení zodiaku opakuje jednou za osm let. To je základní časový pilíř delších Venušiných cyklu. Vzhledem k narození můžeme tedy nahrubo a bez dalšího sledovat naše proměny v osmi, šestnácti, dvaatřiceti letech, atd. atd. Můžeme stejně dobře sledovat i opakování celé krátké trojsekvence z času narození a přesnější je pak samozřejmě přímo dopočítat, kdy ke konjunkcím dochází. Viz. obrázek výše a nebo podle potřeby:

Podrobný online výpočet cyklu VENUŠE – SLUNCE

Souvislosti interpretujeme tak, jak jsme zvyklí – z umístění trojsekvence vůči horoskopu narození. Dává nám to možnost rekapitulovat minulé osmileté cykly a také výhled do cyklů nadcházejících. Oboje z místa, kde právě stojíme, vnímáme, prožíváme a rozhodujeme se kudy a jak dál (záleží pak samozřejmě na nás, do jakých dalších podrobností chceme jít – porovnání s dalšími technikami, zohlednění horoskopů našich blízkých atd.).

Druhá varianta použití téhož, je taková kdy „vyrobíme počátek“. Venušin cyklus totiž běží a proměňuje se stále dál – po listech oné „Venušinské růže“ (stejně jako běží třeba stálé střídání novoluní a úplňků soli-lunárních). Volba počátku – tedy „kam do toho kontinua zapíchneme prst“ vzniká buď zmíněným narozením a nebo nějakou další podstatnou událostí. Základní popsaný rámec je stejný. Událost – řekněme např.seznámení nebo svatba, ale také vytvoření silného díla, zrození úspěšného projektu – je rámována konjunkcí „před“ a „po“ a má samozřejmě svůj vlastní horoskop, který můžeme porovnat s radixem. Pak ho ale také lze použít jako onen prst, který nám ukazuje odkud Venušin cyklus sledujeme, tedy kam zrovna „zaostřujeme objektiv“ pozornosti.
Lze to samozřejmě použít i retrospektivně: Pokud v současnosti prožíváte silné období – podívat ze zpět, kde byl předešlý počátek před osmi lety (případně kdy po 4,5 roku kulminovala fáze „full“ ve stejném znamení).

  • Co se tehdy dělo?
  • Jaké můžu najít paralely?
  • Co z toho tehdy počínajícího dnes končí?
  • Co přetrvává?
  • Co se povedlo vybudovat a co je naopak neudržitelné?

Procítit to. Prožitkově, celým tělem a celou bytostí tomu věnovat chvíli všímavosti (sati).
A pokud pak, i díky hvězdným mapám, přijde pár „aha momentů“, nebo oživení dávno umrtvených hnutí, dobře tak. Usnadní vám to další navigaci.

Štastnou plavbu! 🙂


No a protože chci propojovat zdroje, které mne něčím oslovily, tak tedy: Kudy dál?

Pallas K.Augustine brilantně nejen k základům Venušina cyklu, ale i k odkazovaným výpočtům na Astro-seek.

Chris Brenann a Becca Tarnas – tři hodinky povídání o Venuši, od starověkých autorů až po současnost. Dobře se u toho ladí vlastní vnímání.

Příběhy retrográdní Venuše – sdílení osobních zkušeností s propojením osmiletých cyklů.

Steven Forrest – Venušinská mystéria se dějí.

Heather McVey – Odvaha milovat ze srdce